Jako jeden z prvních reagoval na nové trendy v oblasti architektury Philip Johnson jakýmsi neoklasicismem. Veřejnost překvapil svým návrhem na budovu AT&T v New Yorku (1984), kterou opatřil historizujícím vrcholem a monumentálním podnožím. Šlo mu o oživení tradice dekorovaných mrakodrapů z 30. let. V Budovách PPG Place v Pittsburghu (1984), podle prof. Čejky, vytvořil jakousi skleněnou variantu novogotických budov londýnského parlamentu (použitá literatura č. 2). I zde je půdorys typicky moderní, jen obvodový plášť je prolámán, takže tvoří trojúhelníkové a čtvercové hranoly, v nichž se roztříštěně zrcadlí okolní budovy a krajina.
Robert Venturi (*1925) stojící na počátku postmoderny předznamenal i její historizující směr. Ve Philadelphii navrhl a postavil v letech 1960-63 dům pro seniory, zvaný Guild House. Je to ve fasádě i půdorysu symetrická stavba s jednoznačně dekorativním uspořádáním otvorů. Zde se také poprvé objevuje segmentové okno, které se později stalo oblíbeným postmoderním motivem. Ještě radikálněji postmoderní je dům, který postavil pro svou matku v roce 1962 v Chestnut Hill v Pensylvánii (vila Vana Venturi). Ve fasádě tohoto malého, ale o to vlivnějšího objektu najdeme římsovité lizény, které rovněž vešly do repertoáru postmoderny. Tým Venturi - Scott-Brown rozšířil u Trafalgarského náměstí v Londýně Národní galerii o novou budovu Sainsbury Wing (1985-91). V její rohové části, přibližující se ke staré budově, jsou soustředěny svazky korintských pilastrů pod členitou římsou, zatímco ostatní části budovy jsou pojednány v moderním duchu.