Peter Eisenman (*1932) prošel složitým vývojem a změnami, které u něj utvořily osobní styl, takže jeho tvorbu lze řadit k více tendencím. Jeho projekty se odvracejí od účelu a estetických standardů, vycházejí ze symbolických konceptů a filosofických motivací. Používá často různých rastrů v různých měřítcích, vzájemných posunů a natáčení, překrývání, kolizí mříží a osnov. Dále uplatňuje postupy vybírání a vykrajování prostorových úseků z celku, takže výsledná forma vzniká jako hra náhod i záměrná tvorba. Série rodinných domů představovala spíše teoretické koncepty, neohlížející se na otázku obytnosti. Rastrování stěn v několika rozměrových a barevných variacích, vzájemné natočení jednotlivých objemů bylo podmíněno autorovou četbou místa a jeho symbolického výkladu. Z jeho projektů vyniká realizace Wexnerova centra výtvarného umění v Ohiu (1989). Tvoří jej velké prisma bílé horizontální ocelové mříže s prázdnými a plnými poli, která proráží existující zástavbu. Jako vzpomínka na minulost mu dominují fragmenty cihlových věží. Další stavby jako Greater Columbus Convention Center v Ohiu (1993) je plastikou, tvořenou řadou zakřivených různobarevných pásů, kladených vedle sebe a navzájem se překrývajících. Každý z nich ústí do vykloněného předstupujícího čela, takže jejich řada vytváří jakési různobarevné skalní město. K dalším Eisenmanovým projektům náleží návrhy pro divadlo v Bruggy (1999) či muzeum etnografie v Paříži (2000). Oba návrhy mají podobu krajinných vln, záhybů, zvedajících se ze země a ohlašujících novou etapu v architektonickém projektování.
Američan Richard Meier (*1934) užívá osobitý neomoderní styl. Začal stavbami vil, rozvíjených ve zjemnělé corbusierovské estetice. První velkou stavbou, která předznamenala jeho další tvorbu, bylo kulturní centrum Atheneum v New Harmony v Indianě, v USA (1979). Bílé, plasticky modelované těleso stavby, kombinující pravoúhlé, kosé a zvlněné tvary s vysunutými schodišti a rampami činí dojem vnitřního organismu, vyproštěného z nepřítomného uzavírajícího geometrického obalu. Později, když část aktivit přenesl na evropskou půdu, přešel ke kompaktnějším stavbám. Charakteristickým znakem jeho staveb je obložení stěn bílými čtvercovými kovovými panely, jež na nich vytváří obraz pravidelné pravoúhlé sítě, která celou stavbu i s jejími plastickými tvary obaluje. Významnou stavbou je Galerie uměleckých řemesel ve Frankfurtu nad Mohanem (1985), kde Meier včlenil svůj modernistický projekt do historického kontextu. Soustavu objektu tvoří čtveřice pavilónů, z nichž novorenesanční vila z konce 19. století byla zachována v původní podobě. Z té byly odvozeny moduly pro tři zbývající pavilony, pojaté v moderním klasicizujícím duchu. Do celé soustavy je vneseno napětí, vyvolané drobnými úhlovými natočeními staveb. Toto dílo ukazuje na výjimečnou flexibilitu a přizpůsobivost Meierova slovníku.
Obrovská budova radnice v novém centru holandského Haagu (1995) s rozsáhlou prosklenou dvoranou, tvořící kryté veřejné prostranství, je ukončena válcovitým tělesem knihovny. Městský kulturní dům v historickém centru Ulmu (1992), postavený v přímém sousedství dómu, budova televize Canal+ v Paříži (1995), budova muzea soudobého umění v Barceloně (1995) jsou hlavní Meierova díla v Evropě. K nim se druží kontroverzní projekt mrakodrapové čtvrti pro Prahu-Pankrác (2000). V Los Angeles bylo dokončeno v roce 1997 na náhorní plošině nad městem město umění - Getty Center - rozsáhlý soubor galerií, studijních, konzervátorských a společenských institucí.