Autoři: ing.arch.Roman Koucký, Šárka Malá, ing.arch. Iveta Chitovová
Realizace: 1999
Toto dílo vyjadřuje výjimečný příklad kreativní rekonstrukce při zachování a respektování původního architektonického díla ve složité situaci přestavby. Autoři tu vkládají rurální abstrahované prvky do velkoryse pojatých renesančních prostor, čím posilují jejich výraz. Při důsledné realizaci se jednotlivé prostory a prvky stávají samostatnými výtvarnými artefakty. Tato rekonstrukce je příkladem nekonvenčního novátorského přístupu a inteligentní a citlivé reakce v průběhu realizace interiéru i exteriéru díla.
Renesanční dům na Horním náměstí ve Slavonicích byl mnohokrát přestavován, dostavován a upravován. Stavebně to není jeden, ale jsou to v podstatě tři domy, které po čase srostly v jeden celek. Před současnou rekonstrukcí zde bylo několik malých bytů s velmi nízkou kvalitou vybavení, které byly již nějakou dobu neobydlené. Součástí zadání nebylo jen získat potřebný komfort pro bydlení, ale především dát cennému historickému domu vše, co mu náleží a co si zaslouží. Základním principem rekonstrukce bylo obnovit logiku fungování domu, očistit dispozice a doplnit jeho historické vrstvy zřetelnou současnou rovinou.
Tvůrci chtěli vrátit jednotlivým domům jejich autonomii a logiku, ale zároveň je spojit v jednom homogenním funkčním celku. Každý z domů má dnes svoji samostatnou funkci, každý má zpět své schodiště a své jádro. Nejkrásnější dům s arkýřem a figurálním sgrafitem na fasádě je společenskou částí bytu. Je tady vstupní hala s křížovou klenbou a staronové znovuobjevené schodiště. Rovněž malá kuchyně a společenský salon s velkým krbem. Vedlejší dům je již soukromý, je v něm pracovna, ložnice a koupelna s novým schodištěm přímo k bazénu.
Věž v zahradě má časem sloužit pro ubytování hostí. Doplněním schodiště do vnitřku dispozic jednotlivých domů ztratilo velké schodiště z 19. století svůj význam. Po vybourání chodeb a přistavěných záchodků ve dvoře se z něj stalo schodiště venkovní. Nyní, paradoxně ke svému velkoměstskému charakteru, vede pouze na půdu a na velkou dřevěnou terasu, která bude mezi domy směrem do zahrady. Ačkoli je význam tohoto schodiště pro funkci domu dnes zcela zanedbatelný a jeho historická hodnota není nijak výrazná, nechali ho zde autoři stát jako připomínku jedné z epoch, které v průběhu času domem procházely.
V arkýři salonu jsou odkryté a zakonzervované renesanční fresky. Na podlaze zůstala zrekonstruovaná stará široká prkna. Jedna ze stěn v pracovně má teple okrovou barvu renesanční omítky s barokními vrypy. V ložnici je dřevěný strop s profilovanými trámy a odkrytá část gotické kamenné stěny s oknem s kamenným ostěním. Rovněž jsou v interiéru obsaženy zcela nové prvky – jako krb v salonu, tunelová chodba mezi pracovnou a ložnicí, schodiště i stěny v koupelnách mající šedou barvu. Nová prkna podlah nemají žádný rukodělný detail. Okna jsou zasklená izolačními dvojskly, v kanálcích po obvodě místností jsou radiátory ústředního topení. Zařízení kuchyně, koupelen i bazénu je zcela soudobé a moderní. Celý tento dům a jeho poslední rekonstrukce se pokouší o hru kontrastu a souznění mezi vrstvami jeho historie a jeho současného života.
