Autoři: Josef Kiszka, Barbara Potyszová
Realizace: 1996
Je zajímavé, že se nejkvalitnější ukázka českého dekonstruktivismu nachází mimo ohniska architektonického dění. Možná i tento fakt sehrál roli při odvážném formování tohoto objektu. Školní budova, stojící uprostřed nového města Orlové, zaujme na první pohled svou dynamickou, výrazně plastickou formou, která se jako velká skulptura odráží na pozadí panelových domů. 24-třídní škola je schopna pojmout 768 studentů. Gymnázium je rozděleno na českou a polskou část.
Je jednou z prvních staveb u nás, na níž dvojice architektů odvážně rozvinula některé prvky estetiky dekonstruktivismu a aplikovala je na typologické téma školy. Autoři tak dokázali tvůrčím způsobem využít možností nové tendence a navrhnout diferencované a bohaté prostředí, představující školní svět nikoli jako úřední instituci, ale jako živý prostor s řadou rozmanitých míst, jako prostor pro fantazii.
Budova gymnázia dobře usazená a reagující na okolní kontext vytváří protiváhu ortogonálnímu myšlení okolí a nabízí zajímavější a emotivnější dominantu pro vnímání. Základní konfiguraci budovy tvoří dvojice hranolů, vyššího přímého hranolu s ustoupenou částí a segmentového, který se k němu na obou koncích přimyká. Uvnitř vzniká vysoký halový prostor dvorany poločočkovitého tvaru, osvětlený po celé ploše prosklenou střechou. Soustava galerií při vnitřních obvodech stěn, vedoucích k učebnám a kabinetům, spojených schodišti a mezischodišti s řadou plošin, vytváří bohatství situací, autonomní svět připomínající fragment města s náměstími a uličkami, rozprostřenými do řady úrovní. Schodiště, galerie a mosty jsou z bezpečnostních důvodů opatřeny vysokými síťovými ploty s madly, které tlumí transparenci a modulují atmosféru této veřejné dvorany. Její obraz také dotváří množství nakloněných, kácejících se linií, vnesených do vertikálního řádu konstrukce.
Vnější vzhled budovy si nezadá s interiérem. Jeho institucionální ráz, daný pravidelným rytmem velkých oken učeben je sice na první pohled zřejmý, ale je narušován mnoha nezvyklými prvky, které jej přetvářejí a deformují. Předsazené kulisovité stěny v plasticky modelované vstupní části s průhledy do hlubších vrstev, nakloněná padající kulisa s rampou při vstupním kraji stěny, válcovité prvky, barevné akcenty, rozehrávají plastickou formu celku budovy. K tomu dále přispívají působivé kolize - pravidelný rastr železobetonové konstrukce, výrazně exponované prvky ocelových konstrukcí, složité hry přímých a zakřivených linií, stýkajících se ve zvláštních úhlech. Dále složitě prořezávané ostré hroty na koncích bloku, kde vytváří s venkovními ocelovými schodišti a náročně tvarovanou střechou působivou skulpturální situaci, rozvinutou na tématu hrany.
Z hlediska architektonického slovníku lze zde číst poučení z více zdrojů. Jsou to především: Le Corbusier v krásném tvarování vstupního portiku, neoexpresionismus v kruhovém segmentu, konstruktivismus v kompozici stěn, Eisenmanův dekonstrukti-vismus v práci s nakláněnými prvky a kolizemi a konečně high-tech v exponování ocelových elementů. Všechny impulsy jsou dokonale absorbovány v nové dynamické a výrazné syntéze, která dalece překonává postmoderní eklektismus.
Fakt, že tuto odvážnou syntézu uskutečnili v regionálním prostoru místní architekti znalí místního prostředí, dokazuje, že architektonická kultura není dnes vázána jen na hlavní centra. Nevíc zde nešlo jen o tvůrčí elán a odvahu architektů, ale stejně i o odvahu investorů, kteří přes vážné obtíže, vyvolané inovativními postupy a prvky, prosadili uskutečnění jejich ideje. Stavba obdržela hlavní cenu v kategorii novostavba Grand Prix Obce architektů 1996.
