Autoři: Ladislav Lábus, Lenka Dvořáková, Zdeněk Heřman
Realizace: 1994-97
Drobný soubor staveb, který získal ocenění Grand Prix Obce architektů za rok 1997 lze těžko zařadit do určitého stylového proudu. Jeho kvalita spočívá v myšlenkové reflexi o úloze, místě, sociálním poslání architektury a o architektuře jako takové. Veřejné stavby, určené k tomuto účelu mají v současné době poměrně silné zastoupení a představují typologický druh, který by mohl vytvářet hodnotné modely pro stagnující sociální výstavbu. V této oblasti by logicky neměl být prostor pro architektonické exhibice, i když to nemá znamenat rezignaci na architektonickou a obytnou kvalitu stavby.
Krumlovský projekt se těmto svodům také vyhnul. Je pozoruhodný v několika bodech. Na jedné straně směřuje k archetypálním jednoduchým formám, odkazujícím k tradicím lidové architektury, na straně druhé tyto formy intenzivně kultivuje, byť nenápadně, bez zřetelných efektů. Proces kultivace jakoby probíhal ve skrytém napětí, což se promítá do reálné stavby. Ladislav Lábus prezentuje vyhraněný okruh architektů navazujících na některé aspekty moderní tradice. Jejich krédo spočívá v ukázněnosti, v puristické přísnosti nepřipouštějící epizodické příběhy, které by poskvrnily čistotu koncepce. architektura zde stojí sama za sebe, její kvalita nespočívá v reprezentaci, ale v přesvědčivé identitě znakové řeči. Je přirozené, že se takový přístup nejlépe uplatní na sociálních úlohách.
Skupina čtyř pavilónů na hraně mírného svahu, tvořící středisko pečovatelské péče, však není pouhou strohou aplikací takového přístupu. Naopak, je to přívětivá skladba drobných třípodlažních budov. Budova se společenskými místnostmi a službami je poněkud odkloněná, osamostatněná, tři další, téměř identické, jsou sdruženy vedle sebe v řadě, která je lehce zvlněná. Právě toto odchýlení od přímé linie je činitelem, který jakoby vdechoval stavbám organický život a spínal je s krajinou. Na něm se podílí prosklená vstupní stěna s přístupovými galeriemi v těsné blízkosti stromů, rámovaná zlatavým dřevěným rastrem. Z druhé, jižní strany, ustupují stěny směrem nahoru ve dvou pásech, čímž dostávají při vší jednoduchosti výrazný reliéf, volně inspirovaný Schieleho kresbami starých krumlovských domů. Střídavý rytmus dveří a oken je nenápadně oživuje. Pavilony jsou v patrech propojeny lávkami tak, aby jejich obyvatelé měli přístup k výtahu ve středním pavilonu. Všechny obytné pokoje jsou orientovány k jihu a mají velkolepý výhled z výše návrší na historické město. S velikou péčí jsou řešeny detaily, opěrky při stěnách a schodech, všude je pamatováno na život a potřeby starých lidí, aniž se jim jejich stáří zdůrazňuje. Interiéry jsou střídmé a v jejich živém koloritu převládají teplé tóny. Je to architektura humanistická a přívětivá, její modernost spočívá spíše v těchto kvalitách, než ve formálním výrazu.
