Autoři: Josef Pleskot, Radek Lampa, Jana Vodičková, Vladimír Krajíc
Realizace: 1995
Radnice, zabírající prostory dvou domů na náměstí, získala s nástupem demokracie na významu a ten bylo zapotřebí zosobnit stavebním činem. Autoři zanechali původní průčelí dvou radničních budov, přestože nebyla památkově chráněná a nepředstavovala zvláštní architektonickou kvalitu. Byla však zažitým znamením samosprávního centra města, jež bylo v předchozích dekádách připraveno o mnoho rysů své identity. architektonické ambice byly potlačeny proto, aby občané neztratili další stopy kontinuity svého prostředí a v duchu myšlenky, že město je víc než dům.
Obě stavby byly zvýšeny o jedno patro, což nejen posílilo jejich reprezentativnost, ale poskytlo i možnost uplatnit nové architektonické motivy (konkávní prohnutí stěny s rovnou přetaženou římsou, zvýraznění osy náměstí hodinami). Výsledkem je nová kompozice průčelí. Za touto hrou původních a nových prvků byl uvnitř logicky propojen organismus dvou budov, v hloubi parcely vyrostlo nové administrativní křídlo a průchodem s navazující arkádou vznikla nová spojnice mezi náměstím a zástavbou v druhém plánu. Ústředním prostorem interiéru je několikapatrová schodišťová hala lemovaná sloupovím.
Druhý dům stojí v ose náměstí. Z tohoto důvodu dostal zvláštní, růžovou barvu a stal se nositelem časomíry jako tradičního prvku radničních budov. Poněkud v kontrastu s venkovním výrazem objektu působí jeho vnitřek. Razantní průlom schodišťové haly do historického přízemí s klenbami ovládá dispoziční uspořádání. Hala nese význam svobodného demokratického prostoru se snahou nepodléhat módě a představovat v každé době dobrý a neměnný standard. Vše je jasné, přehledné, neprovokující a do jisté míry konzervativní. Materiály byly zvoleny tak, aby nedeklarovaly bohatství ani pompéznost, nýbrž skromnost, trvanlivost a do určité míry neokázalost. Celé řešení radniční budovy bylo vedeno snahou po vytvoření určitého dědičného léna, které je přijatelné každé generaci.
