Autoři: ing. arch. Milan Rak, ing. arch. Iveta Raková, ing. arch. Libor Rydlo, akad. arch. Pavel Rydlo, ing. arch. Alexandr Skalický
Realizace: 2000
Kolonie 18 startovních řadových domků v Rudníku je jednou z mála staveb, které snesou evropské kritické měřítko. Jedinečný příklad „nové věcnosti“, která k nám přišla ze Švýcarska, kde je tento styl stavění bytových domů velmi oblíbený. Velkorysá urbanistická situace nabízí zajímavý kontakt obyvatel v obývacích pokojích s přicházejícími sousedy protějších domků. Tento fakt bude jistě změněn rostoucí zelení v předzahrádkách.
Řady objektů jsou orientovány ve směru sever-jih. Od silnice při jižní štítové zdi jsou oddělené do výše přízemního patra dřevěnou stěnou, čímž je posílen uzavřený ráz skupiny. Při severní straně uzavírá prostranství řada čtyř starších dělnických domů, v současné době modernizovaných. Celková zastavěná plocha je 3 x 300 m2, užitná plocha činí 18 x 83 m2. Domy jsou veliké 3,6 x 12 m, mají dvě podlaží, rozloha je 83 m2. Jejich jednoduchý design a dispoziční lapidárnost jsou oproštěny od uměleckosti soudobé produkce minimalistického ražení. Jeden základní obytný prostor, propojený se společnou zahradou přes dřevěné plato, jedno zádveří, kuchyně přiměřené velikosti, propojená nebo vložená do obytného prostoru tak, aby se dala případně uzavřít. Po schodišti se zábradlím se vyjde do patra ke dvěma ložnicím, koupelně a WC. Plocha chodeb je minimální, aniž by provoz byl stísněný. Tato dispozice je ušitá na míru průměrné mladé rodiny s jedním až dvěma dětmi.
Autoři i přes nedůvěru investora prosadili provedení obvodového pláště z cementotřískových desek pouze v transparentní impregnaci. Tato impregnace dává deskám hedvábný lesk a modrošedý tón a spolu s kvalitními dřevěnými okny ve světlém smrku, dřevěným platem před vstupem na zahradu, dřevěným akustickým plotem a černou vodovzdornou překližkou byla dosažena velice vyvážená a příjemná paleta materiálů. Skrytá, ale důležitá je plochá střecha, pokrytá extenzivní zelení, která v létě i v zimě vylepšuje vnitřní klima v horních místnostech. Velice důležitou roli ve vymezení polosoukromého venkovního prostoru zde bude hrát zeleň, trávníky, stromy, keře a popínavé rostliny na štítových stěnách. Teprve zeleň ucelí koncepci díla, vytvoří optické clony mezi domy, barevný komplement k šedomodrému povrchu jejich stěn, dokončí obraz sídla a dodá poněkud abstraktně působící architektuře organický ráz. Skladba rostlin je podobná travinám na okolních lukách, což při pohledech z okolních domů vyvolává dojem splynutí s krajinou.
