Autoři: Frank O. Gehry, Vlado Milunič
Realizace: 1996
Projekt Tančícího domu vzbudil v letech 1993-1994 nejrozsáhlejší veřejnou diskusi o architektuře, která se dosud v Praze odehrála, o čemž svědčí více než 200 mediálních ohlasů. Američan Frank Owen Gehry přizvaný ke spolupráci Vlado Miluničem vytvořil na nároží Rašínova nábřeží klasický příklad dekonstruktivní architektury poplatný výtvarné větvi tohoto směru. Hravá forma Tančícího domu skvěle vyjadřuje ducha doby a svým výrazem zapadá do bloku domů na nábřeží. Sama o sobě je jediným kvalitním příkladem dekonstrukce v Praze a je vděčnou předlohou obálek publikací o pražské moderní architektuře.
Rukopis amerického architekta je zřetelný a zcela zapadá do jeho koncepce skulpturální architektury, pracující s volnou kompozicí vzájemně se prostupujících či vyvažujících objemů a zvlněných linií. Nicméně o dva roky starší nerealizovaný samostatný projekt Vlada Miluniče na tutéž parcelu naznačuje patrně nezanedbatelný přínos i tuzemského spolupracovníka, nebo alespoň jeho předchozí obdobné naladění. I on totiž předpokládal dynamické vykročení stavby do prostoru a symbolicky zdůrazněný vertikální akcent.
Ústřední motiv celého domu - dvě nárožní věže formované do prvoplánovaného sousoší slavného páru Ginger Rogers a Freda Astaira – razantně vystupuje z uliční fronty a tančí na chodníku. Pohyb a protipohyb je nesen velmi elegantními liniemi skleněné a plné věže. Zakončení jedné z věží dutou bání potvrzuje nároží a přitom si s vtipem pohrává s historickými předobrazy. Pohyb se však dále přenáší i do nábřežní stěny domu - zvlněné linky, které naznačují pozvolné předstupování vyšších pater, můžeme zároveň číst i jako symbol blízké řeky. Toto průčelí má však především vytvořit přechod a spojnici k sousedním domům. Proto ono zvýraznění horizontálně uplývajících linií. Rovněž nepravidelné rozložení oken mělo zastřít odlišnou výšku a počet pater v novostavbě a v sousedních domech.
Přestože celkový tvar budovy je velmi nekonvenční, neklade překážky účelnému uspořádání vnitřního prostoru. Do jeho obrysu se promítá zakřivení i sklony obvodových stěn. Promyšlené umístění vertikálních komunikací a technické infrastruktury umožňuje variabilní členění plochy jednotlivých poschodí. Úpravy interiérů, jak v pronajímatelných administrativních patrech, tak v přízemní kavárně a horní vyhlídkové restauraci byly z části svěřeny britské architektce českého původu Evě Jiřičné.
