Autoři: ing. arch. Marek Chalupa, ing. arch. Miroslav Holubec, ing. arch. Štěpán Chalupa, ing. arch. Kamila Venclíková - D.U.M. architekti
Realizace: 2001
Nadzemní vestibul stanice metra Kolbenova v Praze-Vysočanech byl navržen do stávající masivní železobetonové konstrukce, která byla postavena před několika lety a měla sloužit jako podnož osmipodlažního objektu. Využívá obnažený železobetonový korpus původní stavby jako sochu - silný výtvarný prvek nesoucí předsazený skleněný plášť fasády. Do nosné konstrukce skeletu byla vestavěna potřebná dispozice dopravního provozu z lehkých montovaných konstrukcí. Vnější plášť je porézní vůči světlu, vzduchu a komunikačním vstupům všude tam, kde je to provozně a funkčně žádoucí. To umožňuje škála materiálů fasády, pevné i otvíratelné desky eternitu, pevné i otvíratelné tabule skla, kovová síť.
Stavba je nenápadná, ustupující po celé délce z uliční linie. Od svého bezprostředního fádního okolí se odlišuje svou novostí, čistotou a tmavým proskleným průčelím. Architektonické kvality tohoto průčelí jsou jeho přísný obdélníkový obrys, orámovaný stejnými štíhlými lištami, jaké člení celoskleněnou stěnu v jednoduchém vertikálním rytmu. Dále hloubkové vrstvení stěny, v níž se za hnědozeleným sklem jakoby v oparu objevují masivní sloupy a temná pole mezi nimi. Pod úzkým předstupujícím pásem, oddělujícím přízemí od patra, zpozorujeme v levé části přízemí veliká černá písmena s názvem stanice.
Poměrně nenápadné vstupy (tři skupiny vstupních dveří) ve skleněné stěně nás uvedou do interiéru vstupní haly. Její hlavní prostor s eskalátory je soustředěn do jednoduchého kubusu, z něhož do obou stran vybíhají při uličním průčelí užší chodby s obchody a ostatním zařízením. Zajímavá je hluboká oválná nika, v níž ústí eskalátory, připomínající vstup do podzemní jeskyně. Interiér hlavní haly vyvolává zvláštní pozornost. Autoři zde vytvořili prostor zrcadlení, protože všechny vnitřní stěny (kromě skleněné přední a čel na koncích chodeb) pokryli úzkými svislými pásy z leštěné nerezové oceli - vytvořili tak souvislou plochu pokračující do eskalátorové niky. Prostor tak nabývá rázu neurčitosti, neohraničenosti a ožívá pohybem lidí, reflektuje provoz a ruch ulice až do interiéru stavby. V kontrastu se stěnami je strop ponechán v původním stavu - syrovém betonu. Na koncové boční stěně zúžené chodby je stranou všeho ruchu umístěna busta průmyslníka Emila Kolbena. Dvorní průčelí je obloženo tmavošedými eternitovými panely, do nichž jsou vykrojeny otvory dveří a oken a má téměř monumentální charakter.
Klasický trojlodní interiér nástupišť má odlišný ráz od povrchových částí stanice, vyznačuje se živým pestrým koloritem, v němž dominují bílá a modrá barva s úzkými žlutými lemy a nerezovými pásy kryjícími spoje a rohy. Oproti jiným stanicím, v nichž převládá šero, je nástupiště stanice Kolbenova výrazně světlé, což je v podzemních prostorách metra příjemná kvalita.
V budoucnu se počítá s tím, že nad stanicí vyroste osmipatrová budova, pro kterou je současná patrová stavba konstrukčním podnožím.
