Autoři: Jean Nouvel
Realizace: 2000
Jean Nouvel realizoval v Praze na Smíchově pro společnost ING Real Estate dům Zlatý Anděl. Po Tančícím domě Franka Gehryho je to podruhé, co ING přivedli do pražského prostředí mezinárodní architektonickou hvězdu a tvůrčí tým patřící mezi světovou špičku. Stavba Zlatého Anděla se jedinečným způsobem vyrovnává s identitou místa, je prvním znamením přeměny Smíchova ze zanedbávané periferie v moderní městskou část.
Objekt je formálně rozdělen na šest částí. Nejobtížnějším úkolem bylo zakládání objektů nad stávající stanicí metra a jeho oběma tunely, jež ovlivnilo celé statické řešení komplexu. U objektu byly použity tři způsoby zakládání - na stávající konstrukci zázemí metra, na železobetonové základové desce a na pilotových základech. Jednotlivé budovy mají rozdílnou výšku. Tuhost všech objektů je řešena kombinací železobetonových stěn, schodišťových jader a rámového efektu u trámových stropů. Na základě měření korozní situace v půdě před zahájením projektových prací byla zvolena koncepce ochrany objektu proti vlivu bludných proudů, způsobujících korozi ocelových konstrukcí. Koncepce spočívala v plném odizolování objektu od zdrojů bludných zdrojů, tj. metra a tramvají.
Obecným problémem nájemních administrativních budov je řešení příkonů elektrické energie. Objekt má vlastní trafostanici (3630 kWA). Tato energie byla pro jednotlivé prostory rozdělena podle jejich funkční náplně na základě obecně známých standardních požadavků. Někteří nájemci však požadovali nadstandardní příkony (počítačové centrály apod.). Současně se zvyšovaly požadavky na chlazení, množství napojovacích bodů na kanalizaci, úpravy EPS vlivem nového členění prostorů či kanceláří.
Technické řešení fasád odpovídá charakteru jednotlivých objektů: na budovách A1, A2, a B1 probíhají prosklené konstrukce ve vodorovných pásech, kde se otvíravé výplně střídají s pevným zasklením, aniž by to na exteriéru stavby bylo vidět. Je zde použit rámový systém se skrytými okenními křídly s profily, speciálně tlačenými pro tuto stavbu. Neprůhledné výplně mezi okny jsou realizovány jako výplňové izolační panely v rámové konstrukci, ostatní je tepelně izolační předsazený odvětrávaný obklad, provedený z lamel či trapézových plechů. Objekt B2 je celoskleněný s rastrovým fasádním systémem.
Na zasklení celého objektu byly kladeny mimořádné nároky, a to jak ze strany klienta, který požadoval velmi nízký solární faktor, tak ze strany architektů, požadujících sklo s maximálním prostupem světla a nízkou reflexí. Tyto požadavky splňuje pouze sklo pokovované tzv. měkkou vrstvou, které však nelze bez poškození vrstvy ohýbat. Na komplexu jsou z tohoto důvodu navržena skla od dvou výrobců. Tato skla jsou na stavbě v různých variantách podle požadavků na bezpečnost či kalení, neboť aplikace grafiky způsobuje nerovnoměrné ohřívání skla a tím vzniká nebezpečí, že nekalené sklo praskne.
Současná technologie se setkává s poezií na fasádě, po níž „plují“ bílá oblaka, ostře červené texty básní a z nároží shlíží na kolemjdoucí anděl - ochránce. Anděl pochází z filmu Wima Wenderse Nebe nad Berlínem, úryvky textů jsou vybrány z díla Franze Kafky, Gustava Meyrinka, Jiřího Ortena, Rainera Maria Rilkeho a dalších pražských autorů.
